Camino Via Francigena 2012
Camino Via Francigena Milano Roma 2012
Pá 11.5 Ležky - Praha - Scharnitz
Popříjezdu do Prahy nakládáme Přemkovo věci, Přemek má ještě doznívající chřipku, kvůli které jsmemuseli odjezd o
den odložit.Ráno jsem ještě dal do opravy sekačku v Mall.cz, dodal jsem také podklady pro úvěr v bance ČS. Jeli jsmepotompřes Rozvadov,Regensburg, Mnichom na GA-PA, kde jsme sjeli na Welchensee, projeli jsem kolem krásného jezera, jeli dále k Isaru,a zastavili s autem u Scharnitz, kde jsme byli loni na řece. Krásná příroda, okolo ještě sníh, udělal jsem si na vařiči fazole. V noci se prudce ochladilo, začalo pršet, takře cesta začínala jako vždycky.V autě jsme již neměli druhou řadu sedaček, takže jsme se normálně vyspali.
So 12.5. Scharnitz - Milano -Pavia
Ráno jsme se vzbudili do deště, rychle jsme posnídali a odjeli. Nikdo nás večer mimo psů neobtěžoval. V Seefeldu jsme natankovali plnou nádrž( km 705) a jeli na Imsta dále podél Innu do Švýcarska.Stále jsme stoupali na Scuol do St.Moritz . Zde jsme udělali pauzu, prošli se po centru a podél jezera a pokračovaliz Engadinu prudkým sjezdem plným serpentin do Itálie. Zde jsme se náhle octli v prádelně,nedalo se dýchat, byl horozně vlhký vzduch. Na poli u Lago di Como jsme si dali oběd a připravili si věci na kolo. Pokračovali jsme potom tuneli do Sesto San Giovani, předměstí Milana.Zde jsme na ulici Via Carlo Marx nechali před policejní stanicí auto a budeme se modlit , aby nám ho nikdo neukradl. Bylo to na doporučení Honzovo kamarádky z Milana.Vyrazili jsme do centra,ale jelikož jsem ještě neměl mapy, tak jsem byl hrozně nervozní. Jeli jsme kolem hezkých kanálů, kde plavali vydry , trochu jsme bloudili a nakonec jsme dojeli až k Duomu a k galeriím San Babilo a Vittorio Emmanuel. Dali jsme si razítko do credencialu, koupili pohledy a jeli podél GPS na Operu a Pavii. Za náměstím jsem vlastní chybou vjel do tramvajových kolejí, upadl a jentak tak , že do mne nenarazilo zezedu auto. Jeli jsme po silnici za rušného provozu po rovině. V Pavii jsme bloudili a nakonec jsme přejeli řekuTicinoa našli ubytovnu Ostello Santa Maria in Betlem, faru po 20 Euro, velice pěkně zařízenou. Jsou tu s námi dva Italové, co jdou Camino z Aosty .
Ne 13.5.Pavia- Piazenzza - Montale
Ráno jsme se v klidu prospali,bylo vidět, že bude celý denfoukat velký vítr.Přejeli jsme velký most přesTicino. Kupoval jsem si tam pohledy, vítr mi odnesl bankovku tak, že ji nebylo možno vůbec chytit. Jeli sme zpočátku po Via, malými asfaltovými cestami. Viděli jsme pole, kde se pěstovala rýže, na farmě jsme viděli oslíky. Hloupě jsme na via uhnul, a jeli jsme přímo k Pádu. Foukal neuvěřitelný protivítr, skoro nešlo jet dál.Před Pádemjsme sedrželi pod ochrannými hrázemi, ale foukalo i tam. V malé vesničce jsme si dali v příjené hospůdce kafe, Americano. Přejeli jsme přes Pád, měl hrozně moc vody. Za Pádem jsme si dali malý oběd - kousek salámu.Za řekou jsme pokračovali po cyklostezce, mezio dálnicí a vlakem.Podjeli jsme most complikado a nakonec jsme dojeli pohlavní sinici do Piazenzy. Bylo všude zavřeno, nešlo koupit pohledy. Jelikož je neděle, jsou jediné otevřené obchody s modou a s stavebninami. V centru Piacenzy jsme sevyfotili před katedrálou a jelikož začalo poprchávat, hledali jsme hostel. Zrovna však byla mše, tak jsme pokračovali ještě 5 km do Mantale, kde jsme ubytováni Ostello San Pietro, jež bylo nedávno rekonstruováno naubytovnu pro poutníky. Klíče jsme dostali naproti v baru. Cena je10 Euro. Freccia della Versilia
Po14.5. Montale - Fidenza - Fornovo di Taro
Ráno jsme se vzbudili, posnídali tuňáka. Hrozně brzo , v 7 hod. Jel jsem vrátit klíče, dal jsem jí 10 Euro, , říkala , že chce ješte dalších10, ale to už jsem nerozumněl. Pocit byl však špatný. Následovalo 15 km po rušné silnici s kamiony, v Cadeo jsme konečně uhli na Camino. Mádherná cesta, po malých asfaltkách. Ve Fiorenzuella di Arda jsme si dali kafe u Dómu, všude v Italii stojí cafe Americano 1 Euro. Přejeli jsme několikrát přes dílnici, viděli jsme rychlovlak co jede Milano - Roma za 2 hod 50 min. Dojeli jsme di Fidenzy, zde už pohledy měli. V blízké vesnici se zde narodil slkadatel Verdi.Popár litrech vína už nevím jestli to byl Giuseppe nebo Giovanni. Dali jsme si oběd, já měl velkou chuť na Pizzu, dal jsem si Frutti di Mare.Přemek nakoupil vsupermarketu mozerellu, sýr a víno. Vztekal se, že ho natáhli o 3 Eura.Dál jsme řešili, jestli jet přes hory, nebo dál podél nížiny. Nádherná etapa,bylo teplo, slunce. Přijeli jsme k řece Taro, nádhera, fotíme se u místního mostu a pomalu dojíždíme do cíle ve Fornovo. Zde doplňujeme proviant o pečivo a mléko.Je tu s námi Američan z Arizony a Švýcar z Ticina. Představenému tady dáváme 10 Euro za oba, američanovi musíme trochu vynadat, ať do toho nekecá. Dostali jsme tady i dárek, místní klobouček.Jdeme k řece si trochu oddychnout, je to tady hrozná romantika.Byli jsme i na nádraží, řešili jsme , jestli jet vlakem přes Galerii, nebo na kole přes Passo. Nakonec rozhodlo víno, nějak to dopadne, manana. Ubytování bylo na staré rozvrzané faře, já spal na zemi.
Út 15.5. Fornova di Taro - Borgo val di Taro - Pontrémoli . Převýšení 1100 m.
Ráno jsme vstali hodně brzo, po 6 hodině. Švýcar nechtěl poslouchat naše chrápání, tak spal někde vedle. Vyrazili jsme podél řeky Taro, měszo Borgotaro bylo vzdáleno 40 km. Jeli jsme za dlouhého mírného stoupání po státní silnici podél řeky, jeli jsme pak i tunely, jež hrozně hučely. Trochu jsme chtěl na nádraží stihnout vlak, ten nám nakonec ujel o 15 minut. Podařilo se nám ve městě sehnat pohledy a razítko do credencialu na radnici.. Přemek navíc koupilkuře. Čekal nás přejezd Apenin, z 450 m do 950 během 11km. Bylo to docela náročné. Jeli jsme přes Passo del Brattello. Poslední 2 km jsem byl úplně vyčerpán. Na Passu byly památníky po povstalcích z 2 války. Dali jsme si tadykuře, které mi neuvěřitelně chutnalo a potom 1 hod spánku, docela to doplnilo síly. Dojela nás tady skupina angličanů na kole. Následoval potom dlouhý 20 km sjezd do Pontrémoli, starého historického městčka v podhůří Apenin. Z jedné ubytovny nás nejdříve vyhodili, potom jsme sehnali za 10 EUro ubytování v klášteře, kde měl každý svůj pokoj. Koupili jsme si Montepulciano d Abruzzo, výborné víno a k tomu krevety s chobotničkami. Udělal jsem si k tomu těstoviny z místní kuchyně, bylo to opravdu moc dobré.Pontrémoli je uplně uzavřeno mezi hory, jsou zde kouzelné výhledy, vede tady dálnice i železnice. Připravujeme se také na Giro d Italia. Jirka Sieber nám hlásí z Čech , že zatkli Ratha za úplatek 7 mil Kč. Mluvil jsem také s Míšou Sieber - Bicchielli a chceme ji pozvat na pátek na večeři.
St 16.5. Pontrémoli - Aulla - Forte dei Marmi
Ráno jsme chvíli pospali, po 8 hod jsme si udělali k snídani vajíčka. Já si je dal ještě s těstovinami. Vyjeli jsme po cyklocestě vedle Camina, po cestě jsme jeli podle Castela s muzeem, ale nepodařilo se ná tam dostat. Pokračovali jsme potom sjezdem do města Aulla, kde jsme při hledání razítka narazili v klášteře na faráře , který pocházel z jižní Moravy., konečně jsme mohli mluvit česky.Měl v Aulle zařízeno hezké muzeum věnované Via francigeně, stěžovalsi na černochy, araby a afgánce. Ani v Itálii nikdo nechce dělat.
Pohlavní silnicijsme potom pokračovali do Sarzany, kde jsme v Ipercoop nakoupili, Přemekkuře, já pizzu. Potom jsme konečně dojeli k moři do Marina di Sarzana.Jeli jsme podél pláží a hezky nám foukal vítr do zad.Nebylo lehké najít místo k ubytování, nedokázali jsme se shodnout, co vlastně chceme. Jeli jsme dlouho, kempy najednou nebyly. V Carraře jsme si prohlédli mramor, co se zde všude těží. Nakonec jsme dojeli do Forte dei Marmi, kde jsemřekl, že už nepojedeme dál a trochu přes Přemkovopřání jsme koupili hotel na pláži za 25 Euro/osoba. Další důvod byl, že se zde zítra pojede etepa Gira de Italia. Na pláži foukal velký vítr, bylo studené moře. Radši jsme na hotelu vypili víno. Lucka mi hlásí prodloužení dotace Zelená Úsporám do 1.10., jsem hrozně rád, nevím, však zda to stihnem a dost se toho úvěru bojím. Kuba má hnutý nějaký sval, chudák kluk.
Čt 17.5. Forte Dei Marmi -Lucca- Altopascio
Ráno jsme se vzbudili v hotelu, dali kus salámu a sýra a vyrazili do kopce do Sarzana, kde byl tenden start etapy Giro ď Italia. Start byl až v 1 hodinu, chtěli jsme se jen seznámit s atmosférou. Koupil jsem reklamní bylíček s trikem a čepicí, prohlédlijsme si vyzdobenou Sarzanu a odjeli smět Pietrasanta. Zde jsme nanáměstí vyfotili sochu tlustého římského bojovníka. Na radnici jsme dostali razítko a vyjeli směrLucca. Zvolili jsme cestu přes hory, přes Camaiore s převýšením 220 m s hezkým výhledem na přímořské Alpi.Cestou jsme jeli kolenm samých prodejen mramoru. V Camaiore jsme nakoupili jídlo, na kopci nad městem jsme si dali oběd, nějakou tlačenku.Následoval dlouhý sešup, celých 18 km z kopce až k řece Serchio před Luccou, kde jsme se chvíli opalovali u řeky.Původně jsme zde chtěli postavit stan, pak jsme se rozhodli jet dále. V Lucce jsme se jeli podívat do centra na kruhové náměstí. Obdivovali jsme také zachovalé hradby kolem města, po kterých se nyní projíždí cyklisté.Jsou tu tři velké vstupní brány do města, u každé je turistický průvodce, ale všechny jsou zavřené. Pokračovali jsme potom ještě 16 km do Altopaschia, cesta byla mizerná ale v cíli nám v knihovně řekli, že ubytování je zde pro poutníky zadarmo, což se nám hrozně líbilo. Jsme tu sami v ubytovně, bez jídelny. Zašli jsme si do restaurace v centru na pizzu a antipastu - dohromady 15 euro.Ráno nám slíbili možnost internetu v knihovně.
Pá 18.5. Altopascio - San Miniato - San Gimignano
Nakonec jsme opravdu spali sami, vrátili jsme ráno v knihovně klíče a zároven se dostali na internet. Napsal jsem do banky, chtějí nějaké doplnění k žádosti.Pokračovali jsme po Caminu, konečně po prašných cestach rovinatou krajinou. Kus jsme jeli po staré římské cestě. Přejeli jsme přes řekuArno, dali si občerstvení v Ponte a Cappiano. Pokračovali jsme do San Miniato, kde jsem se opět rozhodovali jestli přes hory či po silnicích s mnoha auty.Jeli jsme radši na prudké převýšení do San Miniato Alto, ale stálo to za to. Vjeli jsme takto vlastně do oblasti Chiati, následovala cesta po kopečkách nahoru dolů.Po chvíli jsme radši sleli do CAstefiorentina, kde jsme si dali oběd na lavičce v parku a pokračovali po státní silnici do Certalda.Zde jsme znovi odbočili do kopců Chianti a stupáním dojeli do San Gimignana, města UNESCO, plného turistů. Je tu plno věží a barů. Ubytovna už byla plná, uspěli jsme až vForteriadelMonastero SAn Girolamo ( u benediktýnek), ale po 25 Eurech.Chvíli jsem smlouval, ale Přemek mě okřikl, ať toho nechám, v ceně je i snídaně. Volali jsme Míše Sieber a ona za námi přijela z Florencie na večeři. Hezky jsme pokecali o známích, o krizi v Itálii, večeře stála 35 Euro.
So 19.5. San Gimignano - Sienna - Buenconvento
Ráno jsme čekali snídani, byla to ale tragedie, bez másla a bez chuti. Jeli jsme dlouhým táhlým kopcem dolů do Poggibonsi / zde jsem koupil před rokem Lucce boty, malé) . Poggibonsi mě potrápilo kopci, jako v minulém roce. Pokračovali jsme směrem na Siennu a v půlce jsme koupili v Coopukuře. Jeli jsme potom po hlavní silnici - camino šlo vedle v Chianti. Do Sienny to bylo dlouho do kopce. Právě tam probíhali závody automobilů / 1000 mile/ veteránů a superaut - batmana spol. Podívali jsme se na náměstí kde probíhají závody koňů . PASCIO. a pokračovali jsme ke katedrále. Zde jsme dostali razítko a schováni za autem jsme snědlikuře. Při výjezdu nás rozesmál záchod pro muže, kdy, byl pisoár namontován přímo na zdi v rušné ulici,pomalován byl ještě Grafitti. Pokrašovali jsme potom na Buonconvento, ještě jsme poznali lidi, kteří s námi spali na ubytovně v San Gimignano. Zkusili jsme ještě po cestě odbočit na Camino, ale zjistili jsme , že jedeme obráceně. Vrátili jsme se proto na silnici. V Buenconventu nebyl ferář, asi zrovna spal. Potom vylezl - mladý černoch, nebyl nadšen, že tam můžeme spát. Když dostal 10 Euro bez dokladu, byl spokojen. Spali jsme v bordelu na zemi. Večer jsme šli do hospody na fotbal Bayern MunchenMonaco-Chelsea. Na penalty 4:3, Čech všechno vychytal.
Ne 20.5. Buenconvento - Bagni Vignoni - Acquapendente
Ráno jsme už černocha faráře neviděli, vyrazili jsme do kopců po silnici. Dali jsme si dlouhý kopec na San Quirico, bylo to 300 výškových metrů , dál bohužel následoval dlouhý sjezd do Bagni Vignoni - staré římské lázně , kde voda 50 stupňu tryská ze země a stéká po skalách dolů. Jedeme naposledy Toskánskem, fotíme místní statky s cypřišema. Ve vesnici Galina si dáváme kafe. Předháníme se zde také s jinými poutníky. Poté následuje dlouhé stoupání okolo Radicofoni, kde údajně sídlil loupeživý ,ale spravedlivý rytíř, který inspiroval Robina Hooda. Projeli jsme tunelem ve výšce asi 560 m, dali jsme si krátce ze tunelem oběd - klasicky sýr se salámem. Poté následoval divoký sjezd, 20 km k Ponte Gregoriano, kde jsme si dali poslední pauzu. Zatahovalo se počasí, pomalu začínalo pršet. Za chvíli zašalo pršet už pořádně. Následoval výjezd od řeky Paglia do Acquapendente ( padající voda ) , město v kopcích , kde jsou samé vodopády. Na nás voda padá ale hlavně z vrchu. Ubytování jsme našli na faře , donativo . Vysypáváme zde všechny drobné, dohromady 3 Euro. Ubytování jsme ve starém , kameném domě . Jsou tu s námi Holandan, Portorikánec a Italové. Koná se zde nějaká slavnost, ale protože prší, nic z toho není.
Na mistrovství světa v hokeji ve Švédsku a ve Finsku naši skončili třetí, porazili nakonec Finy
Po21.5. Acquapendente - Viterbo
Celou noc pršelo, tušíme , co nás čeká. Při balení už se připravujeme tak, abychom neměli mokré věci. Chlapi z portorika odešli už v 5:00, my vyjíždíme po 8 hod. Čeká nás výstup k San Lorenzo Nuevo, v hrozném dešti. Nejhorší je však sjezd k Lago di Bolzena. Na jezero jsem se hrozně těšil, je sopečného původu. Je hrozná zima, jedeme v protivětru a hrozném dešti. Dojíždíme do Bolzeny, města s dvěma pověstmi . Pověst o sv. Cristině hovoří o tom ,že se ji otec pokusil 5x zabít, aby byla svatá, ale stále se mu to nedařilo. Až nakonec ji zastřelil šípem. Druhá pověst o českém poutníku, který nevěřil, že chléb je dar boží. Když do chleba řízl, tekla z něj krev. Dodnes tu krev ukazují v kostele. U jezera nic nebylo, pouze liják. Vystoupali jsme dlouhým stoupáním do 600 m, do Montefiascone, kde jsme si v Coopu koupilikuře, a hladoví jsme jej snědli. Následoval sešup do Viterba, do 300 m. Zde jsme dvakrát zkusili ubytování, vždy nás vyhodili.. Nakonec jsme našli ubytování na druhé straně města na malé faře. Touláme se poté nádherným starobylým městem, starými klikatými uličkami, hodně bloudíme. Nakonec si dávám v Pizzerii pizzu se sýrem a s lososem. Doufáme, že zátra nebude moc pršet, i když předpověd to hlásí. Do Říma už je to jen 88 km.
Út 22.5. Viterbo - La Storta
Ráno jsme se vzbudili a počasí je hrozné. Teplota 12 C a celý den má pršet.Pocaminu se nedá jet, jen po silnici SS2. Vyrazili jsme do deště, po trase Vetralla - Capranica - Sutri . Leje jak z konve a není náznak konce.Voda nám teče i z uší. Ani náznak toho , že by bylo možno fotit, kupovat pohledy atd. Nejhorší to bylo, když je ze silnice náhle dálnice. Je plná aut a převýšení. Oběd jsme si dali u dálnice, dorazili jsme nakonec do La Storta. Ubytování jsme sehnali napodruhé u jeptišek, za 10 Euro. Všechny věci jsou promoklé,mapy i pohledy. Snažil jsem to usušit fenem, ale moc to nešlo. Unavený jsme usnul a vyhnal chrápáním jednoho spolubydlícího. Cestou jsme viděli čínskou restairaci, tak jsme tam zašli na večeři. Výborná Schrimp s rýží z Kantonu. Cestou jsme si ještě vyřídili internet.V čínské restauraci jsem zapomněl pláštěnku, jel jsem zpět na kole, byla už pro mne připravená. Ještě jsem pak rozbil židli, při večerním víně.Hovořili jsme s paní z Vídně, docela příjemná.
St 23.5. La Storta - Roma -Firenze
Ráno koukáme na oblohu, vypadá to,, že pršet už nebude. Věci jsou nadále mokré , nepomohlo ani fenování. Zbývá však do Říma už jen 17 km. Jedeme po silnici Via Trionfale, kudy se kdysi vraceli legionáři zpět, mezi samými auty. Nakonec dojíždíme do Vatikánu. Musíme tady projít přes bezpečnostní rámy, fotíme se zde , ale papeže není vidět. Asi bude nějaká mše, neboť je tu mnoho lidí , hodně v žlutém oblečenía žlutých čapkách.Chtěli jsme dostat testament o absolvování cesty, ale mají otevřeno až od 13 hod.
Jedeme tedy do města podívat se na památky.Nejdříve vidíme pevnost u Tibery, přejíždíme řeku a jedeme ke koloseu. Je tam hrozně lidí , dovnitř nejdeme. Potom vidíme Forum Romanum a nakonec fontánu di Trevi. Jsou tady všude pozůstatky po filmu Vacancy in Roma s Gregory Peckem a Audrey Hepburn. Jedeme potom na hlavní nádraží, kdezjištujeme, že do Frechii ( fretky) kola neberou a do EC či IC nemáme sak na kola, a jde to jen regionálními vlaky s 4 přestupy. Šli jsme to tedy zkusit s půjčením aut. Z 10 půjčoven nešlo ani jedno. Buď neměli volná auta, nebo nechtěli půjčit do Milána. Vrátili jsme se tedy k vlakům apříjemná paní u jízdenek nám našla spojení jen s dvěma přestupy, s tím , že budeme spát ve Florencii.Vystoupili jsme ve Florencii na Campo di Marte ( konečná byla Santa Maria Novella ) a šli jsme se ubytovat do Sette Santi, kde jsme bydleli loni při praktiku. Vlak stál 94 Euro, kola vždy 3,5 Euro. V hotelu měli poslední volný pokoj, slyšel jsem cenu 64 Euro, bylo to obráceně, jen 46 Euro.
Necháváme sušit všechny věci, vstáváme v 7:00, vlak jede v 8:33.
Čt 24.5.Firenze-Bologna- Milano - Ammesee.
Večer jsme neotvírali okna kvůli komárům, byl hrozně vlhký vzduch,byla to hrůza spát. Ráno nám jel vlak opět z Campo di Marte,vyhýbal se hlavnímu nádraží. Jeli jsme vlakem do Bologne, vůz měl rozbité dveře, měli jsme kola v uličce ,než nás průvodčí nechal projít středem vlaku dopředu. Vlak jel hrozně dlouho, protože se v horách opravovala trať. V Bologni jsme měli 1 hodinu čas. Krátce před naším příjezdem bylo v ragionu zemětřesení, ale na lidech to nebylo poznat. Ve vlaku s námi byli cyklisté ze Švýcarska, , kteří jeli u Terstu přes Split a trajektem do Italie. V Miláně jsme jei dlouho k autu dooSesto San Giovanni, měli jsme ukradené stěrače, auto bylo jinak v pořádku, na rozdíl od sousedních aut, jež byly vykradené. Nakoupili jsme poptom potraviny a odjeli po dálnici směrComo- Bellinzona - Chur -Bregenz. Večer jsme zastavili 30 km před Mnichovem u Ammersee a přespali v autě.
Celá cesta autem byla 2070 km a průměrná spotřeba7 litrů. Projeli jsme 145 litrů nafty v ceně 1,449 Euro/ litr, tankovalo se vždy v Rakousku.